MIMONI

I přes prvotní potíže s deštěm jsme se ostatních padouchů nezalekli a bezhlavě se vrhli do zachraňování sedmi divů světa pře zlouny.

Jako první jsme ukradli Koloseum adokázali sjem tím, že i malí Mimoňové mají sílu bojovat s ostatními. Večer se nám pár padouchů přišlo představit. Pan „Jednoroh“ nám pěkně nahnal strach, protože nás všechny chtěl proměnit v plyšové jednorožce. Naštěstí ho ale Gru zastavil.

Dnes jsem se seznámi s pěti různými náboženstvími. To hlavně kvůli tomu, abychom odhalili pozici, kde doktor Nefario ukrývá Tádž Mahál. Následovalo kruté střetnutí s Nefariovými Mimoni, na kterých dělá své pokusy. Samozrejměn jsme vyhráli! Po této bitvě si můžeme odškrtnout již druhý div světa.

Putování po Velké Čínské zdi nebylo vůbec jednoduché. My jsme ale vydrželi a celou ji zmapovali! Nezastavili nás ani zrádní pavouci ani nezbedná dráha. Vše nakonec spasil „cuc na kládě v čokoládě“. Po návratu byla i sprcha. Na této cestě nám bylo tak smutno, že jsme si hned další den upletly náramek přátelství a ušili rýžového kamaráda. Ti nejlepší z nás se jehlou píchli jen dvakrát.

V mezerách mezi tvoření jsme si ještě skočili ukrást Petru, kde jsem byli nuceni použít speciální pleťovou masku, aby nás k sobě beduín vůbec pustil. Nakonec jsem ale zlým Mimoňům i Divnotriu dali co proto.

Po probuzení jsem dokazovali indiánům, že se vůbec nebojíme, a že máme schopnosti, které potřebují. V noci nás dokonce poslali i na cestu skrze indiánské pohřebiště, kde na nás čekaly staré duše mrtvých indiánů. Nezalekli jsem se.

Předposlední den jsme začali jako obvykle běhací rozcvičkou, ranní hygienou a snídaní. Po snídani jsme se vrhli na živé člověče, které bylo plné vyhazování a běhání. Deskovka je teda mnohem jednodušší! Nebylo to ale ještě tak nebezpečné jako když okolo náš kroužil lední medvěd a pod námi se trhaly ledovce. Byl to opravdu strach a pár z nás se i v ledovém oceánu utopilo.

Naštěstí jsme po tomto vysilující ránu šli tvořit masky na odpolední párty. Bez masky nás bodyguard nechtěl pustit dovnitř. Samotná párty byla super! hrála hudba a vedoucí s námi hráli hry. Dokonce si ani nevšimli, že potaji odnášíme zmenšovací papírky pryč zmenšujeme Sochu krista z Ria. Sedmý div máme v kapse!

Před večerním ohněm jsme se museli ještě umýt, aby jsme maminkám a tatínkům nesmrádkovali v autě a nemysleli si o nás, že jsme o sebe dostatečně nepečovali. Táborák jsme slavnostně zapálili a Gru nám sdělil jak jsme dopadli v pomáhání při krádežích.

Nejlepší byl tým zelených. Ostatním to ale vůbec náladu nezkazilo, protože jsme všichni dostali malého háčkovaného mimoně na památku.

Gru se s námi rozloučil a popřál nám krásné prázdniny. Však my se s ním ještě potkáme. Potáborový sraz je už skoro za dveřmi! A poté … za rok naviděnou!

Kompletní fotoalbum najdete zde.

Kontakt: Jiří Kunčák – 720 197 909, kuncak@hrubinka.cz

« 1 z 4 »

 

 

3 komentáře u „MIMONI

  1. Ahoj Venďo, zdravíme tě z Vysočiny. Máma už je zdravá a máme se dobře. Dnes jsme ti poslali pohled. Kdyby ti bylo v noci zima, čepici máš ve víku od kufru. Máme hezké fotky jak Ani skáče na trampolíně. Každý jdeme na jednu túru sám – Jirka dnes, máma zítra. Pomáhej mladším a čisti si zuby! Máma, Jirka, Ani

  2. Zdravím Štěpánka Musila, určitě se máte parádně a počasí Vám přeje.Mamka

  3. Vendo, myslim na tebe u more na Mallorce, každý den! Poprve v zivote jsem jel na motorce, hned pres 200km: vylet do hor a serpentinami k mori na druhe strane ostrova. Posilam pozdrav plny soli! Budeme povidat v Male Fatre. Táta

Komentáře nejsou povoleny.