V nejvyšším patře věže bydlel věžný. Jeho hlavním úkolem bylo varovat třebíčské občany bitím do zvonu při zpozorovaném požáru a při hrozbě nepřátelského útoku. Kromě toho vytruboval hodiny a zvonil umíráčkem. Jeho troubení se neslo k Jejkovu, k Hrádku a ke Stařečce. Pouze ke Kostelíčku, směrem ke hřbitovu se netroubilo. Věžný byl, ale zvědavý odkud vůbec toto nařízení přišlo a proč se nesmí troubit ke hřbitovu. A tak se jednou, když odtroubil na všechny tři strany, rozhodl, že to zkusí a zatroubí i na čtvrtou stranu. A tak se také stalo. Jen dotroubil, zčistajasna se před ním objevil kostlivec a z každé strany mu uštědřil pořádný lepanec. Potom mu pohrozil, že jestli ještě jednou bude rušit mrtvým jejich věčný spánek, tak to bude jeho poslední hodinka. Věžný si vzal tato slova k srdci a už nikdy ke hřbitovu nezatroubil.